4. Svátost smíření

21.12.2013 14:08

4.Svátost smíření

(svatá zpověď) je vyvrcholením pokání křesťana, v níž se odpouští hříchy mocí Kristovou.

Podmínky přijetí svátosti smíření:
lítost – tj. bolest ducha a odsouzení spáchaného hříchu spojeného s předsevzetím v budoucnu již nehřešit
vyznání hříchů před knězem– je nezbytné vyznat všechny těžké hříchy, kterých je si kajícník vědom, u všedních (každodenních vin) není zpověď nezbytná, ale vhodná. Pravidelná svátost smíření spojená s vyznáním všedních hříchů pomáhá vychovávat svědomí, bojovat proti zlým náklonnostem.
zadostiučinění (pokání) – po rozhřešení musí kajícník vykonat něco navíc, aby napravil a odčinil svoje viny. Musí vykonat pokání (modlitba, almužna, služba bližním, skutky milosrdenství).
 
Svátost smíření je nutná minimálně jedenkrát za rok – nejlépe o Velikonocích, doporučuje se jednou za měsíc
 
Těm, kdo přistupují ke svátosti smíření, se dostává od Boha odpuštění a zároveň se smiřují s církví, kterou znevěrohodnili svými hříchy" (KKC 1422).
 
Při běžném pravidelném slavení svátosti smíření je vhodné se dobře připravit řádnou reflexí života a modlitbou. Doporučuje se inspirovat se tzv. „zpovědními zrcadly“ .
 
Příležitost ke svátosti smíření je v naší farnosti půl hodiny před každou mší svatou. Před Dušičkami, Vánocemi a Velikonocemi je nabídka rozšířená, přijíždí zpovídat kněží z okolí. Termíny jsou dopředu zveřejněny. Kromě těchto časů je také možné se domluvit s knězem osobně.